kategorie

Počet fotografií: 837Zahrada 2010

63

Přejdete-li příliš brzy , nekoná se to... Dáte-li si záležet, abyste přišli přesně, musíte čekat... Opozdíte li se, přijdete s křížkem po funuse.




aktuálně

Vítejte v Lotyšsku....

Na těchto stránkách se vám pokusíme přiblížit zajímavou zemi, nacházející se na břehu Baltského moře. Můžete s námi den po dni nahlédnout do různých končin Lotyšska. Dovíte se o památkách a historii. Průvodcem vám budou fotografie a brzy také filmový dokument. Račte vstoupit...

POZOR!!!
Aktuálně připravujeme nebo již zpracováváme informace z ještě delšího tripu po Baltu. Litva, celé Estonsko a na chvilí i Lotyšsko. Více informací naleznete zde.

Vyhledávání

Rozšířené vyhledávání

Anketa

Chystáte se do Lotyšska?

Ano a poprvé
1 188
Ano a už jsem tam byl(a)
2 87
Přemyšlím o tom
3 66
Ne, nechystám
4 103
Počet hlasujících: 444 




Buďte s námi
i na Facebooku

5.den – Litva – Křížová hora, Lotyšsko - Rundale, Bauska a letovisko Jurmala


17.02.2010
 pošli na vybrali.sme.sk

Ještě plni včerejšího výletu na východ Lotyšska a vzpomínek na vynikající večeři naskakujeme do auta. Vlad je vysmátý, jako prakticky pořád, sluníčko zas pro změnu svítí a nás čeká cesta na jih krajiny. No jih to vlastně ani nebude, protože tam, kde končí jih, začíná sever a my pojedeme nejdříve na sever Litvy na Horu křížů, symbol boje věřících Litvy proti komunismu. Pak profrčíme hranice zpět a prošmejdíme jih Lotyšska. A aby toho nebylo málo, tak na závěr stihneme ještě nečekaný hřeb programu kousek od Rigy. Náročný den nás čeká... ale nikomu to nevadí...

Lotyšskem vede prakticky jen jedna dlouhá a opravdová dálnice. No je pravda, že místy je rozbitá a díra navazuje na další mnohem větší, ale s tím nic nenaděláme. Tato dálnice spojuje pobaltské státy a táhne se z Litvy od jihu Lotyšska až na jeho východ a směruje do Estonska. My se „řítíme“ klidnou jízdou na jih. Předpoklad je, že asi za dvě hodinky bychom měli překročit hranice a na chvíli nakouknout do Litvy, konkrétně na Horu křížů.

Četl jsem o ní něco v časopisech a viděl jednu reportáž ve veřejnoprávní televizi. Zajímavé místo, plné symboliky i pro mě, který není věřící. Litevská Mekka, jak se ji taky říká, přitahuje poutníky, kteří symbolicky přinesou na místo kříž a ten tam nechají. Někdo přinese kříž velký, třeba jako papež Jan Pavel, někdo střední velikosti, zapíchnutý v zemi a spousta lidí jen malé křížky, které pověsí na ty veliké. Odhaduje se, že jsou zde tisíce a tisíce křížů, dřevěných, kovových, levných i drahých, jednoduchých i složitě vyřezávaných. Hora vznikala ještě v 19. století, to zde bylo pohřbeno několik lidí z různých povstání a nacházelo se tady jen něco kolem sta křížů. Největší „rozmach“ ale nastal ve 20.století. Hora se stala symbolem odporu proti komunismu a lidé sem postupně nosili, zapichovali a věšeli další a další kříže. To vydržel sovětský komunista jen nějakou dobu a v roce 1961 buldozery horu zničil. Pravděpodobně byl soudruh velice překvapen, když se zde již dalšího rána objevily nové kříže, kterých bylo den co den víc a víc. Až do roku 1985 se komunistická strana snažila zabránit dalšímu křižování, rušila přístupové cesty, ničili se kříže, horu střežila dokonce i KGB. Nepomohlo to...

        


Jedeme už nějaký čas. Všude jen rovina a rovina. Sem tam po možná 20 km jeden, dva domečky a pak zas dlouho nic, pak městečko a zas jen pole. Nepřekvapuje mne, že hraniční přechod přejíždíme úplně bez problémů nebo jakýchkoli dotazů, proč obyvatelé Česka a Slovenska jedou lotyšským autem do Litvy. Díky Schengenské dohodě ani tady prakticky nejsou hranice. Nedaleko za hranicí už má být naše hora. Dálnice se mění v klasickou silnici, kterou právě rozšiřují na víc pruhů a my se táhneme jak šneci. A hora? Vyhlížíme ji, ale žádný vrch není v dohlednu. Mapa jasně ukazuje, kde to má být, ale pořád žádný kopec, až najednou... Jsme 30 km za hranicí ve čtvrtém největším městě Litvy v Šiauliai. Asi by nás to jindy potěšilo, ale teď ne, opravdu sem jsme nejeli. Otáčíme se a frčíme zpět nějakých 10 km. Vidíme dokonce ceduli, která nás navádí na Horu křížů. Podobnou jsme asi všichni přehlédli při cestě po druhé straně silnice. A najednou je tady - ne není majestátní, není ani nádherná, není ani monumentální. Překvapeně na ni koukám, jak z auta, tak z parkoviště a nevěřím vlastním očím. Je to malá kupa hlíny někde v poli. Ptám se proč hora? Vždyť to není ani kopeček!!!

Prvotní zklamání a trošku nepříjemný pocit ze silného větru, který se proháněl touto rovinou, ale mizí, jak se pěšky přibližujeme blíž a blíž. Kříže se zvětšují, je jich pořád víc a víc. Jeden vedle druhého a stovky pověšené na každém. Procházíme mezi nimi stejně tak jako dalších pár návštěvníků. Nikdo nemluví hlasitě. Slyšíme jen vítr a cinkání, nebo spíš klepání dřeva o dřevo tisíci křížů. Je zde cítit úcta a pokora. Hora je malá vzhledem, ale je obrovská tím, co pro věřící znamená. Měním názor....zaslouží si být nazývána HOROU.

        


To už ale kupujeme dáreček v obchůdku u parkoviště dvou kamarádům, věřícím. Křížky z toho, pro křesťany důležitého místa, je doufáme potěší. Startujeme zpět do Lotyšska - nejbližší zastávka zámek Rundale, prý překrásný skvost historie Lotyšska. Jak bychom mohli být v Lotyšsku jeden den bez hradu? To by nešlo, nedaleko je známý hrad Bauska, další zastávka na jihu.

Opouštíme dálnici. No dálnice je výraz spíš neslučitelný s tím, po čem jedeme. Porovnání zdejší dálnice, kde je místy jedna díra plynule navazující na druhou, s dálnicí třeba v Německu je porovnání úplně zbytečné. Pravda je, že se zde za dálnici - nedálnici nic neplatí. I přesto doufám, že se díky dotacím z Evropské unie podaří infrastrukturu převést z modelu ruského na model evropský a klidně i s drobným poplatkem. To už jsme odbočili z dálnice a pokračujeme obyčejnou silnicí. Míjíme statek, pole, pole a zas pole, no a pak zas statek. Takto se to opakuje až k k parkovišti před zámkem Rundale. Nic nenasvědčuje tomu, že jsme u jednoho z nejkrásnějších zámků severu. Obyčejná malá vesnice někde v středozemí (zámek je 3 km od města Rundale).

        


Na parkovišti vidíme několik moc pěkně oblečených domorodců. Další vystupují z aut a jdou taky směrem na zámek. Při pohledu na naše turistické oblečení začínám mít pocit, že nikoho z nás nepustí ani k bráně zámku. Rozluštění záhady - všichni nesou v rukou kytice. Svatba! A ne malá. Opravdu veliké skupiny, drahá auta. Asi někdo ze zdejších úspěšných podnikatelů.

Malý parčík na začátku nás přenáší z pocitu, že jsme ve vesnici, do pocitu, že se něco zajímavého blíží. Po pár krocích se objevuje cosi, co mi nejde do hlavy! Že v Lotyšsku, v Zemgale u Rundale stoji palác není nic až tak zvláštního. Ale jak je možné, že tady stojí petrohradský Zimní palác??? Vlad přichází s vysvětlením a je celkem logické a prosté. On je to, dalo by se říci, bratříček Zimního paláce. Barokní zámek Rundale postavil v letech 1735 - 1740 architekt Francesco Bartelomeo Rastrelli pro oblíbence, přesněji řečeno milence ruské carevny Anny, pro Ernsta Johanna von Birona. Stejný Rastrelli jako ten, co stavěl Zimní palác. Záhada je vyřešena, procházíme nádvořím a míříme do nádherných zahrad. Začíná jaro a vše kolem rozkvétá. Je to tady impozantní a zahrady hrají barvami. Všude kolem se zalévá, sází a pobíhá zde i mnoho zahradníků. Je cítit, že něco jako premiéra zahrad se jen chystá, ale to my už budeme zas přes 1.000 km na západ. V létě to tady musí být pastva pro oči. Chodníčky, trávníky, altánky, tisíce květů, fontány, stromy...

        


Do zámku jen nakoukneme. Je to nemilé, ale čas nás tlačí a na tento kolos bychom potřebovali minimálně 3 hodiny a ty v zásobě nemáme. Je po poledni, skoro půl třetí. Interiér zámku je obdoba zahrad. Propracovaný do detailu, krásně rekonstruovaný, víme, že o hodně přicházíme...

A věříme, že nám to alespoň částečně vynahradí hrad známý z médií u nás – Bauska. Jeho rekonstrukci se věnují, no spíš věnovali léta čeští restaurátoři. Původní metodou se snaží dostat hrad do podoby v jaké byl, když byl obydlen. Dokonce i vápno dělají tak, jak za starých dob a to tak, že ho hasí a pak nechají pod zemí dlouhou dobu dozrávat, než je použito. Momentálně nepracují, došly peníze z EU, další nejsou a čeština z hradu vymizela. Všichni tady ale věří, že se co nejdříve vrátí a s rekonstrukcí se bude pokračovat. Práce těchto pánů zde byla vysoce hodnocena. Toto víme předem a taky nám to potvrzují lidé na hradu.

Bauska jako včerejší Turaida je stejná v tom, že jedna část je opravena a funguje jako muzeum a druhá je polozřícenina. Muzeum se asi jen začíná budovat. Sbírky nejsou nijak veliké, zaujme hlavně sekce dobového oblečení (16. - 17. století), kde žasneme nad precizností s jakou byly oděvy šity. Při představě, že každý šev, každá ozdoba, vše se dělalo a přidělávalo ručně jehlou, mne začínají hned bolet konečky prstů na rukách. Z historie Bausky se dovídáme, že hrad byl postaven v letech 1443 - 1456 jako pevnost livonského rytířského řádu. Byl několikrát zničen a opět postaven. Leží cca 65 km od Rigy a jeden kilometr od centra městečka se stejným názvem jako hrad – Bauska.(více informací zde).

Po návštěvě muzea ještě vyšlapeme do poslední věže na našem putování Lotyšskem. Nahoře vlaje vlajka, tak jako skoro na každé památce v Lotyšsku. Chvilema mám pocit, že ji vítr odtrhne a odnese i s námi. Až za krásný meandr zvláštně, skoro až africky se jmenujících řek Memele a Musa, které obtékají hrad. I když je zde rovina a nic než rovina, i tak je výhled na ni, na přírodu a na městečko moc hezký. V okolí dělají zahradníci úpravy terénu, ale to je asi jediné, na co momentálně hrad má finance. Je to veliká škoda...

        


Finance ale nechyběly v čase ekonomického růstu. Stejně tak jak v dalších postkomunistických krajinách i zde vznikají na předměstí velkých měst malá městečka, ve kterých žijí ti bohatší z měst. Jedno takové, cestou směr Riga, navštěvujeme. Architektura se ničím nevymyká standardům moderní Evropy, vedle domků jsou umělá jezírka, vše voní novotou. Před domy stojí drahá auta. A hlavou mi prolétá myšlenka na to, kolik z těch domu bude brzo díky totální ekonomické krizi v Lotyšsku na prodej.

Zbývá nám návštěva posledního místa v Lotyšsku, na víc nezbývá čas. I když víme, že by bylo ještě co vidět. Na závěr si necháváme zajímavé rekreační středisko kousek od Rigy, kde se člověk dostane rychle i běžnou dopravou – vyhlášené letovisko s plážemi u moře, Jurmalu.

Kapitalisticky komunistické. Předně tak bych definoval tuto část Lotyšska. Příjezd po pár kilometrech šestiproudové dálnice. Koukám na to, jak na zjevení, protože se jede maximálně ve dvou pruzích. Za chvíli je vše vysvětleno. Pod rudou hvězdou se tady točili filmy všech možných žánru. Šest proudů v Americe standard. No a když chtěli soudruzi ukázat třeba honičku u imperialistického nepřítele, nemohli to jít točit do USA, tak se to vyrábělo právě zde. Na tomto asi nejkratším úseku dálnice na světě. Říkalo se jí zde i „10 minut v Americe“. To ale není vše co komunisté v této části Lotyšska vylepšili.

Cca 25 km od centra Rigy je centrum Jurmaly. Není to velké město, ale spíš je to společný název pro víc malých městeček, které se táhnou 20 km po pobřeží Rižského zálivu Baltského moře. Existuje již od 19. století a bylo místem, kde musel mít každý vysoký funkcionář komunistické strany svoje letní sídlo. Čerstvý vzduch, moře, klid, to všechno sem ročně přilákalo až 300.000 lidí. To bylo kdysi. Teď je situace malinko jiná. Jurmala se mi zdá, že je městem duchů. Ano, je před sezonou, ale domácí říkají, že ani léto tady už není jak bývalo.

Architektura zdejších staveb je jedinečná. Jsou opravdu oku lahodící a není proto divu, že je to chráněné památkové území. Bohužel je každý třetí - čtvrtý dům v katastrofálním stavu. Nechápu to a hlavou mi létají myšlenky o tom, že toto se může stát jedině v postkomunistické krajině. Ano, taky z ní pocházím. Nechat zpustošit tolik krásy...

Právě u těchto zchátralých domů nám Vlad vysvětluje, proč to vypadá tak, jak to vypadá. Když chce někdo dům předělat, není to možné, musí být zrekonstruován nebo celý postaven PŘESNĚ jako původní. Památková ochrana. Taková rekonstrukce je neskutečně nákladná a někteří majitelé si to nemůžou dovolit, takže jejich dům se postupně rozpadá. Ano, vím co vás napadá – „tak proč to neprodá“? Protože jsou to nejlukrativnější pozemky v Lotyšsku a oni vyčkávají a vyčkávají a cena stoupá a stoupá. Tedy stoupala, pak přišla krize, takže se teď už vůbec neoplatí prodávat. Bude se jen čekat a čekat, až se domy rozpadnou... Ano, to jsou ty nepochopitelné věci pro západní svět.

        


Dalo by se říct - zlý sen. Bývalí komunisté zde dostali domy za to, že byli věrní straně, užívali si je každé léto a teď je nechají chátrat, protože z toho chtějí vymlátit co nejvíc peněz. Toto je druhá, ta nepříjemnější, stránka jinak krásné země.

Parkujeme kousek od pláže. Čím víc se moři přibližujeme, tím víc sílí vítr. Jeho intenzita dosahuje takových rozměrů, že máme občas problém udržet se na nohou. V ten moment mě napadá – ráj surfařů, ale žádného nevidím. Ono asi Baltské moře nebude nejteplejší, že? Po 10 minutách opouštíme pláž a jsme zpět v městečku. Po hlavní třídě se vyhýbáme spoustě dlažebních kostek a dělníkům, jež dokončují úpravy před víkendem, který dokáže uživit zdejší lidi na celý další rok.

Hudební festival. Svátek největší, kdy se do Jurmaly dostaví nejoblíbenější lotyšští zpěváci a zpěvačky, pak k tomu asi čtvrt Lotyšska a všichni Rižané. Tito všechno sní, vypijí, ubytují se, nakupují dárky, poslouchají muziku a pak opět na rok zmizí. Domácí mají vyděláno, návštěvníci jsou absolutně spokojeni a zpěváci se zpěvačkami ví, jak je národ miluje. Dokonalá harmonie.

Odcházíme z centra a musím říct, že tady nejsou jen rozpadající se domy. Ty, co jsou opraveny, jsou pastvou pro oko a pastvou pro objektiv. Opravdu je tady jedinečná architektura i atmosféra. Propleteme se ulicí plnou prázdných kavárniček a předražených restaurací. Čeká nás už jen návrat zpět do Rigy a poslední parádní večeře v Lidu (více o zdejší výborné kuchyni a vnikající, ale levné restauraci Lido naleznete ZDE). Nebo to ještě nebylo vše v Lotyšsku?

Informace o tom jak jsme v Lotyšsku trávili večery naleznete v samostatné části – zde.

Bookmark and Share


KomentářeČlánek zatím nebyl komentován

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Poslední aktualizace 18.03.2015 09:56:00 stránky tvořeny pomocí systému WPublisher (C)1999-2017 Všechna práva vyhrazena.