kategorie

Počet fotografií: 837PeŤa

53

Lidé se stávají odborníky v oborech, kterým nejméně rozumějí.




aktuálně

Vítejte v Lotyšsku....

Na těchto stránkách se vám pokusíme přiblížit zajímavou zemi, nacházející se na břehu Baltského moře. Můžete s námi den po dni nahlédnout do různých končin Lotyšska. Dovíte se o památkách a historii. Průvodcem vám budou fotografie a brzy také filmový dokument. Račte vstoupit...

POZOR!!!
Aktuálně připravujeme nebo již zpracováváme informace z ještě delšího tripu po Baltu. Litva, celé Estonsko a na chvilí i Lotyšsko. Více informací naleznete zde.

Vyhledávání

Rozšířené vyhledávání

Anketa

Chystáte se do Lotyšska?

Ano a poprvé
1 190
Ano a už jsem tam byl(a)
2 88
Přemyšlím o tom
3 66
Ne, nechystám
4 103
Počet hlasujících: 447 




Buďte s námi
i na Facebooku

3.den – Riga a skanzen


17.02.2010
 pošli na vybrali.sme.sk

Mráčky na obloze vypadají, jako by je tam někdo dal. A to jen proto, aby ta azurová modř byla alespoň něčím narušena a dnešní fotografie vypadaly ještě lépe. Krásné ráno, Riga je prosluněná. My se dnes chystáme podívat se na ni z druhé strany řeky Daugavy. Pak plánujeme vrátit se zpět na její pravý břeh. Dalším cílem je Památník svobody, hned za hradbami staré Rigy, kterou jsme prošmejdili včera. Nakonec sedneme do hromadné dopravy, převezeme se přes celou Rigu za její okraj a zhlédneme něco z historie života na lotyšských vesnicích, ve skanzenu u Juglasského jezera. Ač se to nezdá, program na celý den...

Dva zajímavé kontrasty máme hned pod okny hostelu. Obrovská stometrová díra a vedle zrekonstruovaná budova hlavního nádraží. To prvé byla kdysi pošta a teď je to veliký developerský propadák. Druhou budovu se ještě v době obrovské expanze lotyšské ekonomiky podařilo zrekonstruovat . Procházíme kolem nich, jdeme se podívat na Rigu z jiné stany. Z druhé strany, z levého břehu největší lotyšské řeky Daugavy.


Zobrazit místo LATVIA - Riga 3.day na větší mapě


Provoz v ulicích je na rozdíl od včerejší neděle hodný velkého města. Mísí se zde moderní auta s vozidly, které by asi jinde v Evropě neprošly technickou kontrolou. Nákladní vozidla z padesátých let jsou zážitek. Tato spousta rachotu a kouře se při přecházení řeky řití kolem nás a to hned několikrát. Při pohledu z břehu se nezdá, že by byla Daugava moc široká, ale při šlapání po mostu zjišťujeme, že je a to hodně, něco k půl kilometru. Z druhého břehu pozorujeme starou Rigu, hrad, trčící kostel svatého Petra... Kolem řeky zahlédneme lidi na procházce, i běžící rekreační sportovce. Vítr od moře nás brzo žene zpět na pravý břeh, do chráněnějších prostor centra, k Památníku svobody.

Místo, které se objevuje nejčastěji na fotografiích z roku 1991, kdy zde spousta lidí slavila samostatnost Lotyšska. Milda, jak ji nazývají domácí, zde stojí ještě z dob prvního svobodného Lotyšska. Od roku 1935 nahradila sochu Petra Velikého a pro mne z neznámých důvodů ji nesrovnali se zemí ani nacisté ani komunisté. Ti druzí si radši postavili svého Lenina opodál. Toho ale Lotyši odstranili v roce 1991 po osamostatnění, a to velice rychle... Čestná stráž se zde mění každou hodinu a prý se dá vlézt i do památníku, vyšlapat nahoru a z nožky Mildy zkouknout na centrum města. Bohužel se toto dozvídáme až po návratu domů, a tak frčíme dál, přesněji na zastávku autobusu, který nás má odvézt kousek za Rigu k Juglaskému jezeru.

      


Autobus vyráží na severovýchod. Z centra se za 30 minut a za 2 Laty dostaneme přes celé město až ke skanzenu. Jedeme pořád prakticky v jedné linii. Neodbočujeme ani vlevo ani vpravo. Nekonečně přímá, tak bych asi pojmenoval tuto cestu. Koukáme z okna a najednou se ocitám v Bratislavě nebo v některých částech Prahy, Brna v roce 1990. Staré paneláky, rezavé balkony, málo místa mezi nimi, žádné nové fasády, žádné zateplování... Jak se mi zdála Riga moderní a celá rekonstruovaná, tak tady upravuji svůj názor. Vše chce jednoznačně svůj čas a investice. Dlouholetou výstavbu a žití komunistickým způsobem nejde vymazat mávnutím čarovného proutku. Lidi taky ne. Možná je to tady normální, ale něco stylem „Dovolíte prosím“ neuslyšíte. Rána do zad nebo postrčení je signál, že spolucestující se chce dostat právě tam, kde vy stojíte. Ale to už paneláky mizí, prolétáme předměstí a hned za hranicí města, v začínajícím lesíku vystupujeme – jsme kousek od skanzenu a jezera.

Ve skanzenech si nikdy nedokážu představit, co mne tam může čekat. Někde skanzenem nazvou klidně tři boudy, které málem nedokážou stát, jinde je to spousta domků, spousta historie, mnoho ukázek řemesel na velkém prostoru. Zde jsme věděli, že prostoru bude hodně, což nás předem potěšilo. I když by to nestálo za nic, procházka březovým lesem byla jedna z věcí, kterou jsme plánovali v Lotyšsku určitě absolvovat.

      


Lotyšsko se dělilo na čtyři kraje neboli v něm žili čtyři národnosti Lotyšů – Latgalové (jihovýchod), Vidzemové (severovýchod), Zemgalové (centrální Lotyšsko) a Kurové (západní část). Obdobně je rozčleněn i skanzen. Každý národ tady má svůj kousek historie. Hned po vstupu jsme v Zemgale. Starý kostel je krásny, domky opodál taky. Je vidět, že se o toto muzeum v přírodě jeho provozovatel dobře stará. Před domečky jsou upravené zahrádky a posekaná tráva. Malá okýnka na chaloupkách připomínají podtatranské chyšky na Slovensku. Pak zas chvilku po chodníku, lesem, kolem břízek a jsme u Kurů. Stará babička nás provází chýší, ukazuje nám, co se na jakou práci používalo a co se dělalo třeba na svatbách. Jen tak si s námi povídá. Nic naučené.... Zlatá, vysmátá, ochotná, v kroji a absolutně nekýčová. Už ji chyběl jen dědek s fajkou a klasická chaloupka by byla kompletní.

      


Míjíme postupně usedlosti, mlýny, statky. Jdeme z doby do doby, z jedné strany Lotyšska na druhou. V tomto ohraničeném lesoprostoru jsme součástí neohraničené lotyšské historie. Pouť končíme častí, která má nejblíže k ruské architektuře - „u Vidzemáků“. Ano toto je to, co jsme viděli v sovětských pohádkách, na co jsem se nejvíc těšil. Kolem těchto domečků naplněných tisíci předmětů, strojů, nástrojů, se dostáváme až na okraj jezera Juglas. Poblíž rybářských příbytků se volně pasou koně. Převrácená dřevěná loďka jako kdyby čekala jen pár chvil na spravení loďařem. My už sedíme v trávě, užíváme si závěr této skoro pětihodinové návštěvy skanzenu. Na konec se zastavujeme v malém občerstvení na konci (nebo chcete-li i na začátku) okruhu a vyzkoušíme vynikající domácí lotyšské koláče. Byl to další den, co stál za to. Další den, kdy jsme se snažili poznat zemi, lidi, jejich zvyky a ochutnali i dobroty z lotyšské kuchyně.

Informace o tom jak jsme v Lotyšsku trávili večery naleznete v samostatné části – zde.

Bookmark and Share


KomentářeČlánek zatím nebyl komentován

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Poslední aktualizace 18.03.2015 09:56:00 stránky tvořeny pomocí systému WPublisher (C)1999-2017 Všechna práva vyhrazena.