kategorie

Počet fotografií: 837Final Four 2006

26

Nic na světě jen tak nezmizí.




aktuálně

Vítejte v Lotyšsku....

Na těchto stránkách se vám pokusíme přiblížit zajímavou zemi, nacházející se na břehu Baltského moře. Můžete s námi den po dni nahlédnout do různých končin Lotyšska. Dovíte se o památkách a historii. Průvodcem vám budou fotografie a brzy také filmový dokument. Račte vstoupit...

POZOR!!!
Aktuálně připravujeme nebo již zpracováváme informace z ještě delšího tripu po Baltu. Litva, celé Estonsko a na chvilí i Lotyšsko. Více informací naleznete zde.

Vyhledávání

Rozšířené vyhledávání

Anketa

Chystáte se do Lotyšska?

Ano a poprvé
1 188
Ano a už jsem tam byl(a)
2 87
Přemyšlím o tom
3 66
Ne, nechystám
4 103
Počet hlasujících: 444 




Buďte s námi
i na Facebooku

2.den – Riga - prohlídka města


17.02.2010
 pošli na vybrali.sme.sk

Je to stejné jako každé, každičké ráno na cestách. Rozlepujete oči a doufáte. Doufáte, že tam bude svítit ta oranžová koule, nebudou mraky, nebude déšť. Od Himalájí po Jižní pól takto doufáme a věříme... Rozlepuji a srdíčko poskočilo. Za oknem je nádherně. Člověk tady na severu nikdy neví... Počasí nás zve na prohlídku města nejluxusněji, jak jen to jde.

Hangáry, to je to magické místo, kam nás to táhne hned na začátku. Každého asi napadne spojení hangár a letiště. Ale v Rize to není tak jednoznačné. Tady je v hangárech ukrytý poklad - tržnice. A já jsem závislý na trzích a tržnicích. Neznám ve městech zajímavější místo. Směs toho, co lidé jí, co si kupují pro sebe nebo jako dary pro druhé, směs prodejců a jejich stylů, směs vůní, chutí... Trh, bazar nebo jak si to člověk nazve, pootevře dvířka k poznání místa, kde jste. Trh v hangárech, něco takového tady ještě nebylo.


Zobrazit místo LATVIA - Riga 2.day na větší mapě


Kolem hangárů jsou spousty stánků, kde prodejci nabízejí oblečení, obuv, zeleninu a hlavně květy. Nádherné květiny všech druhů a velikostí. Lotyši mají jeden nádherný zvyk - dávat si kytky. Při návštěvě, na rande, na setkání známých, jen tak pro radost, pořád a pořád... Vše plné květin. Nechce se tomu věřit, že tady na severu je to o kyticích a kytičkách, ale je to tak. Dá se říci, že Lotyško je pro mne druhou květinovou velmocí po Nizozemí.

Ale pojďme dovnitř. Každý hangár má svůj typ zboží. První je královstvím ryb všeho druhu a chutí. Od syrových přes sušené, solené až po uzené. Fascinující je pohled na prodavačky. Na chvíli jsem se lekl, že jsem se vrátil do totalitního Československa v roce 1980. Oblečky a unuděné pohledy k tomu evokují. Druhý mini šok nastane, když vidím, jak babička prodavačka hodí dva pytlíky ryb na elektronickou váhu a následně sáhne na dřevěné počítadlo ze základní školy a začne šoupat kuličkami.. Pak další balík ryb, další šoupnutí kuliček a na ŠČOTU (počítadle) vidí jasně výsledek... Nevěřím vlastním očím. Druhý hangár je chladný stejně jako první a je plný masa a masových výrobků. Další dva v sobě skrývají směs cukrovinek, pečiva, domácích těstovin, potravin ale hlavně to, po čem „jdeme” - sýry a mléčné výrobky. Pro lidi ze střední Evropy je již skoro nemožné koupit máslo tak, že si ukáže na jeden z obrovských hranolů a řekne, kolik chce. Nebo si dá tři šufánky bílého domácího jogurtu z velikého kbelíku, případně je libo natočit mléko? Slintání provází tyto hangáry... obzvláště u sýrů, které jsou taky domácí a zároveň vynikající.

      


Po extázi chutí frčíme kolem řeky do centra. Čeká na nás Riga v celé své kráse a my jsme si pro ni vyčlenili jeden celý den a kousek z dalšího. Jestli to bude dost, nevíme. Na náměstí v staré části Rigy, kde se mísí hned několik architektonických stylů, obdivujeme dům Černohlavců. Nechce se ani věřit, že byl postavena v roce 2001 k 800. výročí založení města. Hned vedle ní, jak past na oko, je Muzeum okupace. Pro člověka z postkomunistické země je jasná věc, že se tato instance musí navštívit. Lotyšsko trpělo nadvládou jiných států prakticky celou svou historii. Poláci a jejich katolická okupace, Němci a nakonec Rusové, kteří okupovali tuto krajinu nejvíce v posledních staletích. Muzeum okupace ale popisuje jen část z historie – okupaci Sovětským svazem neboli Ruskem. Přehledně od roku 1940, až po pád komunistického impéria, od lágrů, přes deportace na Sibiř, až po den osvobození.

Další překvapení je velice milé. Nejsou tady žádní naháněči na atrakce, památky, show a podobné turisty navštěvované instance. Je neděle a tady je klid. Jelikož potřebujeme informace, musíme se po nich doslovně pídit. Z toho, co získáme, víme, že staré město stojí za to projít takovým malým okruhem, který vás postupně zavede do řady zákoutí a přiblíží vám současnost i historii Rigy, včetně Lotyšska.

První na trase je kostel svatého Petra, ze kterého se slibuje nádherný výhled na centrum Rigy. No jo, ale je neděle a my jsme bez výhledu... zavřeno. Nevadí, zajdeme sem jiný den, říkáme si, ale nakonec se nám to už bohužel nepovede... Alespoň se sem máme proč ještě vrátit :)) Za kostelem je malinký trh s jantarovými šperky. Jantar je zdejším zlatem a můžete jej koupit skoro v jakékoli podobě a velikosti. Vzácnější jsou kousky se zalitým malým živočichem (muška, brouček...) v této žluté, statisíce let staré, ztvrdlé pryskyřici. Čím větší živočich, tím větší terno a taky cena. Za trhovci je prapodivná železná socha. Na sobě stojí něco jako býk, na něm prase, na praseti asi kočka, na ní nahoře kohout. Koukám a nerozumím. Pochopím, až když si doma přečtu pohádku O Brémských muzikantech. I toto odpovídá tomu, že Riga byla dlouho německá.

        


Úzkými uličkami přecházíme směr druhé náměstíčko v staré části města. Uličky jsou plné obchodů a obchůdků, ale absolutně to nepůsobí komerčně. Žádná přeplácanost světovými značkami nebo mobilními operátory. Pohodově se dostáváme na Livu laukmus, náměstí stavěné v anglickém stylu. Je plné stolů, židlí, rozesmátých lidí, sedících v restauracích, lemujících prakticky polovinu náměstí. Sedí zde hlavně domácí s rodinami. Žádné – jen pro turisty, kteří jsou nacpáni penězmi. Projdeme si to kolem, v jedné z restaurací se dokonce nabízí i české pivo Krušovice, ale to není to, co jsme přišli objevovat na Pobaltí. Sedáme si a milá obsluha nám doporučuje něco lotyšského a ne zas až tak drahého pod zub a taky domácí pivko. Máme pocit, že jídlo je výborné, dáváme si oba nakládanou rybu Herinka, k to mu „žejdlík“ za rozumnou cenu, na poměry centra hlavního města jednoho ze státu EU dokonce levně. Ale na poměry Lotyšska, jak se časem přesvědčíme, tak celkem draze a ne až tak výborně.

Toto náměstí patřilo před několika sto lety spolkům obchodníků a nejvyšší smetánce Rigy. Teď patří restauracím, je však rovněž konfrontaci chudoby a těch, co mají peníze, ne však bohatství. V jedné části plné talíře na stolech a jen pár metrů vedle stařenka s milou tváří, schoulená a žebrající o nějaký ten latík. Pár kroků vedle tancuje, co jí síly stačí, druhá babička a doufá, že za svůj výstup bude taky oceněna latíkem, který ji pomůže ve velice zlé situaci, jakou zažívají nyní lotyšský důchodci. Rozdíly mezi důchodci a pracujícími lidmi jsou stále větší. Platy a ceny rostly, ale důchody ne. Staří lidé jsou tady na tom velice zle. Zbytek obyvatel ale začíná taky finančně strádat, ekonomická krize doslova ničí, ještě z před dvou let, tahoun evropské ekonomiky.

Nedobře se cítil i jeden z obyvatelů (obchodníků) hlavního města již začátkem 20. století. Nechtěli ho vzít do německé GILDY (spolkové sdružení obchodní či řemeslné), a tak dal na vrcholek svého domu umístit dvě veliké kočky se zvednutým ocasem a zadnicí natočenou směrem k budově GILDY. To se obchodníkům nelíbilo a dlouho se soudili. Nakonec pod podmínkou otočení koček byl obchodník přijat do Gildy. Zajímavý rebel.

        


Pokračujeme dál po staré Rize a vidíme, že už je jen jedna kočka na střeše, ale správně natočená. Uličkami se po pár desítkách metrů dostaneme k okraji hradeb starého města. Míjíme robustní prašnou věž s Muzeem války a zastavujeme se u přééééédlouhé budovy, která se táhne celou jednou ulicí. Kdysi zde byly kasárny. Dnes zde najdete prodejny jantaru nebo taky vytoužené informační centrum, které je v provozu i v neděli. I když je už pozdější odpoledne, pro dnešek toho ještě nemáme dost. Hlavně když víme, že ještě pár dnů tady pobudeme, proto hltáme další informační zdroje s nesmírnou radostí a nadšením.

Jdeme uličkami a místy, kde se stavěly barikády (vládní budova – Ministerstvo vnitra) při odtržení Lotyšska od Ruska počátkem 90. let minulého století, až mezi barevné domečky. Objevujeme ten, který hledáme - nejstarší v Rize. Tři budovy se opírají o sebe, každá je jiné barvy a na jedné nápis 1646. Opravdu úctyhodný věk 362 let a pořád hezká stavba. Napadá mě, jestli za 400 let někdo řekne o nyní na rychlo stavěných domech, jež rostou ve východní Evropě jako houby po dešti, že jsou hezké. Ale to necháváme budoucnosti a těšíme se již na Rižský hrad. Po pár metrech jsme v malém parčíku. Před námi je budova, která... nás maximálně zklame. Nic jen z jedné strany upravená zeď a stojící stráž. Z druhé opadaná omítka, popraskané a nenamalované zdi. Snažíme se alespoň nakouknout dovnitř přes něco jako boční bránu, ale nedaří se nám skrz staré desky nic vidět. Opouštíme co nejrychleji severozápad starého města a rychle zapomínáme na hrad.

        


Čeká nás ještě návrat přes celé centrum zpět k hostelu, ale víme, že hlavní část toho, co bylo naplánováno, je už za námi. Prakticky se chceme ještě podívat do muzea fotografie, tam si někde odpočinout a ochutnat další pochutiny Lotyšska a ukončit náš okruh starou Rigou.

Vracíme se a hned po několika sto metrech stojíme na jednom z dalším náměstíček centra. V historii bylo hlavním náměstím. Jsme na Doma Laukumus. Doma znamená dóm a je pojmenováno po největším katedrále Pobaltí – Dómu. Vedle katedrály na prostranství je asi putovní výstava fotografií, která srovnává historii v jednom dni(1987) za komunismu s nynějším (2007) jedním dnem života Lotyšů. Pro fanouška fotografie je to zážitek, pro domácí silně emoční záležitost. Je vidět, jak před starými černobílými fotografiemi stojí starší lidé a vzpomínají. Jestli na dobrou nebo špatnou minulost se nedá zjistit. Pohledy jsou jaksi zmrazené a emoce těžko vypozorovatelné. Mladí se u fotek baví, přestože některým asi ani nerozumějí. U všech je ale i v tomto malém okamžiku cítit hrdost na to, že jsou Lotyši.

      


Chce to malou pauzičku, a tak usedáme do něčeho jako restaurace se samoobsluhou s názvem - Lido. Na pultech se nabízí hodně druhů krásně barevného jídla, interiér je vytvořen ze dřeva a člověk se tady cítí velice příjemně. Hlad nás ještě neláme, a tak zkoušíme další z domácích piv Užavas a víme, že Lido nás v dalších dnech určitě ještě uvidí. Velice dobré ceny, vše čerstvé a milí lidé. A můžu předeslat, že Lido se na této cestě stane našim velikým kamarádem...

Proplétáme se uličkami a hledáme Muzeum fotografie. Po nějakém času se nám to povede, ale bohužel stejně jako u kostela sv. Petra i zde je zavřeno. Nezbývá než dorazit náš okruh. Světla ubývá a půlka Rigy, ta ruská se určitě chystá na další VELIKÝ večer. Hraje se finále Mistrovství světa v hokeji a velmoci jako je Rusko a Kanada si to rozdají o titul. Nikde ale nevidíme poutače, zvoucí do hospod, nikde žádní fandové v ulicích zabaleni do ruských vlajek. Jestli je to tím, že vědí, že jsou zde v Lotyšsku hosté, i když jich je v Rize tak velké množství nebo jsou jen unaveni po včerejší oslavě konce války, nevím. Ale je to zvláštní...

  


Hokej nehokej, pokračujeme do staré židovské a obchodní části Rigy, která dnešní okruh uzavře. Že se jedná o obchodní již nenaznačují výklady plné zboží a prodejci, kteří vám nabízí své výrobky. To je už historie. Teď je tady ticho a neděje se nic. Až tak nic, že některé domy pustnou, a pokud se nebude investovat do jejich oprav, kdoví jak dopadnou. I tak je to ale jedinečná podívaná vidět vysoké obchodnické domy, ze kterých trčí něco jako dobové jeřáby. Zdi jsou poseté okýnky a okenicemi a je cítit atmosféru sto, dvě stě let dozadu. Motáme se uličkami a nacházíme jedinou dokonale spravenou budovu v této části centra – židovskou synagogu, kterou dokonce střeží i policisté. Jejich stanoviště, přístřešek, je ale více než komický – starý rozpadající se karavan. Mám strach i fotografovat, když je to tak chráněný objekt, ale nakonec to není žádný problém a policajty prakticky nezajímáme.

Končí dnešní okruh centrem a historií Rigy. Z rozpadající budovy vyskakuje několik koček a hladově na nás koukají. Hned za rohem jsou budovy zas krásně zrekonstruované a sídlí v nich bohaté firmy.

Potkali jsme dnes hodně krásných, zrekonstruovaných staveb a pak koukli za roh a tam našli škaredé budovy před spadnutím. Hodně usměvavých a hrdých Lotyšů a hned vedle staré babičky důchodkyně žebrající a tančící za drobné. Asi potkáme ještě hodně kontrastů. I proto jsme zde. Vidět zemi, kterou sužovala několik desetiletí okupace Sovětů, ale i krajinu, která se po pár letech po odtržení stala ekonomickým zázrakem Evropy - Lotyšsko.

Informace o tom jak jsme v Lotyšsku trávili večery naleznete v samostatné části – zde.

Bookmark and Share


KomentářeČlánek zatím nebyl komentován

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.

Poslední aktualizace 18.03.2015 09:56:00 stránky tvořeny pomocí systému WPublisher (C)1999-2017 Všechna práva vyhrazena.